PÁTEČNÍ HŘÍCH

Pořídila jsem si modré džíny, poprvé od dob základní školy. Přijdu do pekla.

ZMAR A ŽAL STUDENTOVU DUŠI VZŇAL

Není to úplně dávno, co jsem četla někde /nevím kde/ od nějakého /nevím jak se jmenoval/ lékaře, jak si ve dnech při učení na státnice chodil čistit zuby každou hodinu. Ano, prokrastinace je sice takový hezký a docela moderní pojem, ale jeho podstata není fenoménem doby současné, neb i můj děd říkal, že když odložíš tohleto na zítra a pak ještě na pozítří, máš tři dny volna a když to spojíš s víkendem, tak do pondělka to taky počká. Šťastný to dnesjiž MUDr., udělal něco pro svůj chrup, ovšem zájmová nabídka profesionálních prokrastinátorů posledního desetiletí je nepřeberně široká, ba přímo přetéká svůdnými nabídkami. Máme novinky.cz a idnes, které zkušení doporučují aktualizovat každých deset minut. Máme facebook, kde se vždy něco nového najde. Máme tumblr, který řekne více než tisíc slov. Lednici, která je i po desátém zkontrolování stejná /neuvěřitelné/. Talíř ve dřezu, prádlo na věšáku, konečně jsou nové titulky!, chtělo by to ostrouhat pastelky, odlakovat nehty, přetočit kalendář, nalakovat nehty, a znovu dokola. A vrcholem prokrastinace je, přátelé, psát článek o prokrakstinaci, takže sledujete mistra při práci.

Na vysoké si nejdřív připadáte jak Štěpán Šafránek z básníků. Máte teda už trochu lepší účes a vůbec, ale stejně jako on, prostě netušíte. Jak se učit, jak moc, aby to nebylo málo a jak moc, aby to zas nebylo moc, dokud teda nezjistíte, že moc to není nikdy. A pak shledáte, že každý má něco, jako Roden s fotopamětí /a tu já nemám/, nebo cizinec z jižní Moravy, tedy šprt /ten má vůli a tu já nemám/, nebo snad Vendulka /ta má prsa a ty já .. víme/. Takže máte zhruba nic a je mi vám z toho do breku. Tak se musíte naučit to nejdůležitější a nejtěžší na celém tom krásném maratonu univerzitním, totiž učitse /=potlačit všechny své fyziologické i duchovní a kulturní tužby/.

1. Proti prokrastinaci nemůžete bojovat. Když jí useknete jednu hlavu, narostou jí dvě další. Je to milá přítelkyně. Domluvte si s ní termíny, ale rozumné, aneb ten nový díl BB theory ano, ale až před spaním. Chvíli s ní pobuďte, pozvěte ji do lednice, ale ne častěji než jednou za tři hodiny. Aneb důležité je mít plán, udělejte si ho. Zahrňte do něj hodiny čistého studia i odpočinek a jídlo. Plány jsou od toho, aby se měnily, proto nebuďte překvapeni, že ho po prvních dvou hodinách nestíháte. Klid, to je běžný postup. Nyní plán přepracujte do reálnější podoby, výborně. Průměrně po dvanácté úpravě váš rozvrh odpovídá realitě. To nevadí, tak je to v pořádku. Je hlavně od toho, aby nás naučil pracovat s časem a poměřovat dobu, která nám na učení/cokoliv ještě zbývá.

2. Začátek je nejtěžší. Pokud máte v plánu /s učením, s bakalářkou, s úklidem terária, s psaním článku/ „začít zítra“, zapomeňte na to a začněte hned. Pokud se vám to náhodou nepodaří, začněte hned ráno. Pokud nezačnete hned ráno, neříkejte, že dnes už to nemá cenu a prostě začněte. Pomáhají k tomu reálné cíle. „Zítra se začnu učit na zkoušku“ je utopická myšlenka, neb ta představa je jednoduše děsivá. „Zítra ráno si vytisknu seznam témat, dám dohromady všechny materiály, které mám a vypíšu si první dvě otázky“ je mnohem stravitelnější verze.

3. Už na střední jsem nedokázala pochopit, jak moji ctění rodičové dokázali získat své tituly, totiž bez něčeho tak neskutečně nepostradatelného, uáuá, jako je internet. No a pak sbíráte bludišťáky v podobě všech internetových profilů a altereg a vynalezli dračí doupě online a vy můžete být pán jeskyně odkudkoliv /mávám všem nerdům/ a myspace a last.fm a po něm shůry blogspot zasáhl a bylo se vším ámen. Takže na čtenářské deníky k maturitám jako jo, dobré, ale jinak zmar všech studentů. Pokud tedy patříte mezi ty obory, které jsou schopny studovat/pracovat bez moderních vymožeností, zbavte se jich. Pro učeníse medicíně potřebujete cca 20kg knih, 12dcl černé kávy, balení lékorek a jedny hallsky na jednu průměrnou noc. A kromě stolního zdroje osvětlení už pak nic, co se dá zapojit do zásuvky. Minulý rok se mi velmi osvědčilo navštěvovat fakultní studovnu, kde jsou tvrdé židle, malé stolky a varná konvice a mikrovlnka a občas tedy společnost mých oblíbených zahraničních studentů/studentek, v uniformách z šedých tepláčků poslední módy a uggů a tak, kteří dokáží být tiší asi jako sousedova třitisícelet stará sekačka. Snažte se tedy vytvořit/najít prostředí bez rozptylujících motivů a bez techniky, kterou nepotřebujete. Materiály v elektronické podobě si nejlépe vytiskněte /mávám všem ekofašistům/, nebo si je postahujte a pak se od internetů odpojte. Jako já, opravdu nyní už. Hodně štěstí k blížícím se maturitám a zdar a sílu najdeš v sojovém sýru.

GIRLIE TREND

Není to takové překvapení, že po těch letech fashion emancipace se nám zachtělo něčeho docela jiného. Od doby Marlene Dietrich až po dnešní podnikavé dívky v moderních kostýmcích, pánský styl jednoduše a čistě odrážel naše smýšlení a tendence posledního století. Když jsme minulý rok stylizovali přehlídku pro Elle Fashion Shopping Weekend, oblékala jsem modelky do Mango kolekce, tedy pouzdrových sukní a business kalhot, v rámcovém modelu nezávislá žena. Honza Semerád pak vsadil na flowerpower, když dívky převlékl do rozpustilých Toshop modelů a do rukou rozdal gigantická barevná lízátka. Jeho idea zafungovala i přes ty neposlušné tenisky, které obuly místo vysokých podpatků a mé dospělé byznysmenky se tak proměnily ve sladké holčičky. A mělo to úspěch. Aktuální trend výbušného cukrkandlu, sladkých pentlí a něžných krajek jak ze Skácelových básní je samozřejmou podstatou, která byla často potlačena někdy v období dospívání a maskáčů, odřených kolen a snahou vyrovnat se silnějšímu pohlaví. Svěží jarní kolekce jsou důkazem, že dívčí styl není ztělesněním hloupého pouťového perníku, ale sofistikovaných střihů a doplňků, které byly stvořeny k prostému podtržení naší přirozenosti. Světe div se, že to tvrdím já, žena mnoha tváří, ale ponejvíce té mužské.

Tento můj příspěvek k aktuálnímu dívčímu trendu najedete také v květnové ELLE, spolu s tipy na nejlepší kousky sezony. Tak se oblékněme se do květů Monetovy zahrady, do odlesků rosy, do cukrových provázků, řas lesních víl, pokladů perlorodek, barev rozbřesku a do všeho dalšího, co vaše romantická duše vymyslí. Nebo to vyřešme jednodušeji a jako každou sezónu, rozbijme prasátka a směňme jejich těžce nabyté vnitřnosti za nové krajky, hedvábí, bio-fait-trade-bůh-ví-co bavlnu, protože je přece jaro a my to prostě potřebujeme.

CO JE ZELENÝ, TO JE DOBRÝ

V životě máme nějaké ty /falešné/ jistoty, které nám suplují malé skokanské můstky, mezi krutými propastmi nahodilého bytí. Že každé ráno hledám klíče, že po zdech se nekreslí /říkala mi maminka/, že maminka má vždycky pravdu, že z vína bolí hlava, že všichni k moři jednou doplujem, že do omelety patří vejce, a tak dále, více, jistěji. Nyní k objektu zájmu. Vždy jsem si myslela, že vejce jsou zcela esenciální součástí omelet, palačinek, podobných pokrmů. Tento článek si nedává za úkol tvrdit, že tomu tak není. Novinkou pro mě však bylo, že tato ingredience je jednoduše zbytečná a nepotřebná. Nemění nic na struktuře, chuti a celkovém dojmu z výsledného produktu. A tak jsme upekli bábovku, mazanec, vánočku, udělali palačinkový dort, omelety, zapečené těstoviny, mrkvový dort a kokosový dort a vejce jsme nepotřebovali ani jedno. Takže při chutích na lívance nemusí dojít ke zklamanému výrazu při pohledu do nezásobené lednice, protože klid, vážně, opravdu, ono se to bez těch vajec neposere.

Dnešní recept v jarních barvách je autorským dílem mým a mé maminky, již několikrát s ohromným úspěchem opakovaný, proto ho neváhám označit za stoprocentně účinný, jednoduchý a efektivní.

Pro špenátové omelety s restovanými houbami, balsamikovými rajčaty a domácím dresingem je potřeba učinit zhruba toto: Pytlík čerstvého listového špenátu /200g/ rozmixujte s rostlinným mlékem /min. 0,5l/ na hladkou, hustou tekutinu. Poté přes sítko postupně přisypávejte celozrnnou špaldovou mouku, míchejte a sledujte konzistenci. Měla by být "správně palačinková", postačí k tomu snad dva hrníčky mouky. Jisté odchylky od mír a vah ingrediencí je nutno tolerovat a spolehnout se na vlastní zkušenosti/rozum/maminku, která umí lépe vařit. Výsledné těsto nechte deset minut spinkat, poté znovu promíchejte a vesele pečete omelety, na pánvi vytřené kapkou oleje. Podotýkám, že se vůbec netrhají a pracuje se s nimi skvěle. Pokud byste zaznamenali krehčí strukturu, přidejte mouku.

Oblíbené houby jednoduše nakrájejte na větší kostky a orestuje na pánvi s oblíbeným kořením. Pro dresing rozmixujte na hladkou pastu kostku bylinkového tofu, 2 lžíce konopného oleje, kelímek bílého sójového jogurtu, šťávu z půlku citronu, a asi 6 kousků sušených rajčat, naložených v oleji a jednu malou piri piri papričku /bez semínek/. Upečenou palačinku potřere dresingem, navrstvěte rajčata a houby a užívejte gastrorgasmus. Fantazii se meze nekladou, při posledním počinu jsme do náplně rozmixovali česnekové olivy a pokrm na talíři zasypali drcenými vlašskými ořechy. Dobrou chuť!

MENSTRUACE JE NORMÁLNÍ

Klára Vytisková se sice nedávno rozhodla potěšit nás, všechny ženy, zásadním sdělením, že perioda není tabu, ale o PMS ani o hudebních kritikách to dnes nebude. Dávám v bank všechna svá Beatles trika, že každý z nás byl na základní, popřípadě střední škole /nebo nejlépe v obou případech/ obětí zvrhlé záliby češtinářek a měl za úkol napsat /nenapsatelnou/ slohovou práci na téma „Co je normální?“ Těžko říci, kam se tak nás, mladé proutky, snažily ohnout a jaká byla základní take-home message této masové literární zábavy. Snad uvědomění, jak moc je pojímání světa subjektivní. Nebo příprava na vyšší level Kantovy metafyziky mravů a nebo jen zpráva, milé děti, že dnes už může být normální zcela vše/nebo nic.
A tak jsme za svůj život již okusili nějaká ta nepochopení, rozpaky, nebo rozčilení, protože takováhle krátká sukně na ty její stehna, to tyvole není normální. A další příklady můžete sypat z rukávů a nohavic, ještě víc, a to nebudem hotovi ani z polovic. Ale někdy vám prostě zůstává rozum stát nad tím, kam jsou ty lidské mantinely hnuté, tedy směrem dosti podivným. Samozřejmě jsou to ty případy, kdy jste za abnormální objekt označeni vy.

Při nedávném rozhovoru s mým kamarádem jsem měla touhu sdělit mu takovou čerstvou zprávu, kterou jsem vyčetla na internetech, totiž že v Londýně začali prodávat zmrzlinu z mateřského mléka, toho lidského, samozřejmě. Považovala jsem to za šílené a zároveň skvělé, takže tak trochu šíleně skvělé, pokud mi rozumíte. Prostě dobrý nápad, jednoduše proč ne. Můj kamarád se oklepal, trochu zblednul a vyjádřil se v tom smyslu, že něco tak nechutného dlouho neslyšel. Věnujme zvláštní pozornost adjektivu „nechutný“, o které nám zde jde hlavně. Nutno podotknout, že milovníkem zmrzliny, jó to on je veliký a s pitím kravského mléka nemá žádný problém, ať už etický, nebo co se trávicí enzymatické výbavy týče. Jak je vůbec možné, že nám něco, co vyprodukovalo hospodářské zvíře a co prošlo naditým kravským vemenem, přijde chutné /rozuměj normální/ a něco, co pochází z prsu ženy našeho druhu, je najednou nechutné /rozuměj nenormální/?

Ale nyní něco tématičtějšího, k blížícímu-se pondělí. Vypukla taková vaječná vřava, o vejcích se diskutuje v televizi, na plochách virtuálních, v domácnostech, jednoduše všude, neb /jak řekla pí. Jílková ve svém pořadu na české televizi/ jsou Velikonoce a my potřebujeme vejce! Na jednom nejmenovaném diskuzním serveru mě upoutal názor nejmenované diskutérky, ktera se rozhodla definovat /cituji zcela autenticky/ „přesnou ukázku veganského přešlapu“. A tak vylíčila, jak lidé, kteří nejedí žádné živočišné produkty, nahrazují vejce něčím tak /cituji/ „neskutečně nechutným“, jako je lněné semínko. Tato /nechutná/ rostlina totiž po máčení ve vodě vytvoří /nechutnou/ hustou hmotu velmi pojivé a slizovité konzistence, která je ideální pro pečení. A tak jsme se dostali do situace, kdy plodina z čeledi lnovitých, konkrétně její olejnatá semínka, jsou nechutná a nenormální. Nemám ráda ty biologické hříčky militantních veganů, kteří /ovšem pravdivě/ konstatují, že vejce nejsou nic jiného než slepičí menstruace /neb termín „zárodek“ je biologicky nepřesný/, nebo snad ovulace, podle toho, z jakého konce /cyklu/ problém uchopíte. Tak ať tak, potrava je osobní záležitostí. Ať nazvete vejce vejcem, nebo snad menstruací /Klára by z vaší otevřenosti měla radost/, není radno dehonestovat jídlo druhého. Ale pozastavení nad tím, že rostlinná semena jsou nechutná /nenormální/ a obsah skořápky /prošlý slepičí kloakou/ je vzhledný, chutný, s vábnou neslizovitou konzistencí, jednoduše a prostě normální, je možná trochu na místě. Inu, kam jen se ty naše mantinely hnuly. 

Ochutnali byste zmrzlinu z mateřského mléka? Jakou poslední věc jste sami odsoudili jako nenormální? Hezké Velikonoce všem, ať už s beránkem ze šesti vajec, nebo se slizem. P.S. V příštím článku recept na ultimátní špenátovou omeletu!

PORTRAIT

Fotografie pro maminku a dokumentace před dvoutýdenním maratonem pitev. Před pitevní zkouškou se nejspíš nechám odfotit podruhé, ve smyslu najdi dvacet tisíc nových vrásek. Mějte hezký neanatomický a jarní víkend, jdu si brousit skalpel.*mrk mrk*

PEPLUM

Můj favorit pro jaro/léto. Peplum je parádní střih, který se ozval na přehlídkách již v roce 2008 /alespoň co já si vzpomínám, větší pamětníci jistě zašátrají někam do osmdesátek/ a od posledního podzimu se opět sem tam objeví. V minulých letech zůstal viset vždy někde mezi přehlídkami Bottega Veneta a Prada a k nám, běžným smrtelníkům, se příliš nedostal. Šlo hlavně o klasickou viktoriánskou podobu s cípatým sáčkem a dlouhou sukní, tedy takový návrat k peplum-kořenům, kdy dámičky v 19. století nosily vycpávací nadprdelník /v originále "overskirt", tento překlad si nechám patentovat/ s dlouhou, těžkou sukní. Takové instantní přesýpací hodiny přesně podle tehdejšího gusta.

Modernější peplum volány se už přišpendlily přímo k saku, které se směrem do pasu zužovalo, ale v pokračování dolů vytvořil přebytek látky opět kýžený efekt hojnosti. Poslední dobou byly populární hlavně klasik pouzdrovky, které přidáním jenoho prostého volánu dokázaly pro rovné postavy udělat více, než deset plastických chirurgů. A dnes už není kus oblečení, který by se tomuto trendu bránil, peplum je v podstatě všude. Na saku, halence, sukni, kabátu, a tak dále, více, radostněji, vždy o pět kilagramů na pozadí více.

1. + 4.  Jason Wu Spring 2012, 2. Zac Posen fall 2012, 3. Peter Som fall 2012.

A hlavně je poměrně snadno k dostání a nejen v nabídce designerských značek. V H&M první vlaštovky a pár kousků i na Asosu. Na letošních Oscarech mě pak potěšila Michelle Williams /i když na jejích oranžových šatech je spíše roztomilá záclonka/ a Tina Fey /modrá paráda!/

Michelle Williams - Louis Vuitton. Tina Fey - Carolina Herrera.

Já si jen skromně přeji, aby budoucnost byla tomuto střihu nakloněna alespoň z poloviny tak, jako aktuální vyblité modré. Líbí se vám a máte už nějaký kousek? Myslíte, že sluší všem postavám? Hezké pondělí!

VEGAN #01

Co se potravy týče, mám takové oblíbené motto, že každý má konzumovat to, co mu dělá dobře a co ho činí šťastným. Vždyť jídlo, to je osa našich sociálních rituálů, každodenní podnět k hovoru, oblíbené téma chytrých článků na novinky.cz, figuruje v systému odměn /alespoň v tom mém skutečně výrazně/, gigantický průmyslový kolos a spoustu dalšího. Tímto krátkým úvodem bych jen chtěla naznačit, že tento článek nemá za cíl vyvolat diskuzi o veganství ani o ničem spřízněném a nesnaží se v žádném případě nikomu nic nutit. Je to skutečně jen a pouze vegerecept, který by rád sloužil jako návod, nebo alespoň inspirace. Každý inteligentní čtenář si jistě říká, že tento úvodní okec je navýsost zbytečný, ale vítejak, internety jsou plné nepochopení, takže pro sichr.

Chtěli jsme natočit jednoduché food porn, které by bylo vizuálním doprovodem k psanému receptu a které by ukázalo, že vegestrava není jen futrování klíčků a zrní. Zde je tedy náš první pokus, ze kterého jsem poměrně nekriticky nadšená, ale pár "ale" se přeci jen našlo a do přístě je snad vychytáme. Ve videoreceptu záměrně nejsou žádné instrukce, neb jsem chtěla čisté, ničím nerušené záběry, ale podle prozatimních ohlasů nejspíš praktičnost zvítězí nad původní vizí a další videa již budou s nějakými nenápadnými pokyny, nebo alespoň poznámkami ve smyslu co-čeho-kolik.



Tak dnes Bánový koláč, 100% vegan. Potřebujeme: 1 hrnek polohrubé mouky; 1 hrnek mouky špaldové, půl hrnečku cukru třtinového, nebo jiného, podle vašich osobních preferencí; 2 lžíce kukuřičného škrobu a 2 vrchovaté lžičky jedlé sody. Špetku soli, skořice a muškátový oříšek podle chuti. Dále pak 1/3 hrnku oleje, 1/3 hrnku sojového mléka, tofu silken, nebo běžné hrubší, které dobře rozmixujeme s trochou sojového jogurtu a 3 velké, dobře zralé banány. A půl tabulky vysokoprocentní čokolády, pokud jsme byli hodní.
Postup je prostý. Suché ingredience dobře promícháme a smísíme s ingrediencemi mokrými, rozmačkanými banány, nasekanou čokoládou., aneb viz. video. Pečeme asi 40 minut na 180, poté troubu vypneme, formu nevyjímáme a necháme asi 10 minut svému osudu, když trouba chladne. Koláč pak za opatrné manipulace vytáhneme a necháme úplně vychladnout na roštu. Až pak sejmeme formu, mmm aaa, krájíme a mmmm aaaa jíme.

Kombo

Inu nemusíte být Consuelo Castiglioni /Marni boss/, abyste si pohráli s kombinacemi bez zábran. Tedy já si před vypuknutím opravdového jara pořád pojedu v nudných khaki tónech /myslivec styl/ a na laškování se vzory si počkám na boom skutečné Marni-vosti, ale v poslední době jsem si oblíbila kombinaci dvou šátků. Jasně, na dvě strany se hrát nemá, ale když vám jeden nestačí, dobré vychování jde stranou /pořád je řeč o šátcích/. Skutečně ani netuším, jestli to takto někdo nosí /ale o objevném nápadu si iluze nedělám/, neb má verze vznikla náhodou, když se mi po cestě ze školy zbortil špatně uvázaný pseudoturban ve vlasech a já tedy šátek z vlasů přidala k druhému na krk. Ta kombinace byla dobrá, snad i více než to, ale hlavně lepší než ta původní gipsy verze s květovaným turbanem.

Zatím se mi osvědčilo tohle kombo velkého červeného šálu a menšího hedvábného s květinovým vzorem. Trochu větší odvaz jsou pruhy s květy, puntíky a zvířecí vzor, nebo Hermés s kouskem ze sekáče. My méně movití však zatím stále kombinujeme kousek ze sekáče s kouskem ze sekáče. Budu si muset odepřít ještě hodně hodně cukrátek.

Mimochodem, nezdá se vám, že posledních pět čísel Elle je nějak podezřele moc o lásce? Nebo je to jen můj pocit, že každé číslo, které jsem vytáhla ze schránky, bylo zrovna a úplně náhodou o lásce? a taky o lásce? a ještě o lásce. Není to spiknutí? Mějte se krásně, v příštím článku  premiérové video *mrk mrk*.